O této fotce: Tahle fotka pro mě představuje cestu do světa, ve kterém se vzdáme třetího rozměru, a díky tomu najdeme rozměry nové. Ze země to bylo prostě údolí mezi dvěma horami, obklopujícími řeku protékající divokou krajinou horského terénu ve vnitrozemí Islandu. Z výšky ale hory mizí, jejich rozměr se ztrácí, a otevře se nový svět. Dvourozměrná krajina, která najednou není o horských masivech a impozantních kaňonech, ale o plochách, barvách a rytmech. Tahle změna dimenzí pro mě bývala při focení složitá a ztrácel jsem se v ní, dokud jsem se nenaučil totálně přepnout z původní představy o tom, kde zrovna jsem, a nechal k sobě přijít svět nový – je to pak čirá radost z objevování další dimenze světa, která vznikne paradoxně právě tím, že jednu dimenzi odebereme. Je to i hodně o barvách. Tento barevný střet dvou světů, kde se prolíná zima a nezima, mi přišel vizuálně i emocionálně silný. Je to pro mě připomínka toho, jak neuvěřitelně pestrý a plný může být svět i v těch momentech, kdy to nečekáme. Tady mě zaujala kombinace čistých elementů – hory, řeka, údolí – a zároveň to, jak tyto jednoduché prvky najednou vytvoří úplně jinou krajinu, když jednu dimenzi odebereme. Ke vzniku fotky: Zajímavé je, že jsem se později dozvěděl, že v blízkosti tohoto místa se zřejmě nacházelo obsidiánové pole. Velmi jsem toužil najít na Islandu nějaké obsidiány a jsem si jistý, že kdybych to věděl, neměl bych na toto údolí čas. Takže - svým způsobem byla moje nevědomost štěstím a my můžeme mít tuto fotografii!