Tato série pro mě znamená zachycení jednoho z těch mimořádných momentů mimo běžný časoprostor, kdy se krajina láme mezi dvěma světy. Byly to dny, kdy začal v těchto horách padat sníh, ale ještě nestihl pokrýt vše. Tenhle okamžik mezi dvěma světy je něco, co mě vždycky zajímá... a v případě prvního sněhu je to moment, který se objeví jen na pár dní, a já měl to štěstí být přímo u toho. Vizuálně se ta krajina změnila na něco mimořádného i v islandském kontextu. Žádná šedooranžová podzimních lišejníků, žádná čistá bílá zimních měsíců. Svět mezi tím. Kontrast černé a bílé, světlo, které se prolínalo skrz roztrhané mraky, a syrovost lávové krajiny pod sněhem, to všechno vytvářelo dojem nějakého surrealistického obrazu nebo jako když jste v malbě tuší – jemné linie, kontrasty, stíny. Všechno kolem působilo neobvykle a prchavě. Součástí příběhu této série byla i cesta, jak jsem se ten den na místo dostal. Terén byl obtížný, cesty už byly čerstvě zasněžené se závějemi a místy nesjízdné i s mojí čtyřkolkou. Byla to poslední šance se tam dostat, protože večer při mém odjezdu už správci parku oblast uzavírali a dovnitř dál mohla už jen speciální sněžná vozidla. Takže to byla jedinečná příležitost zachytit okamžik, který trvá skutečně jen pár dní, dokud krajinu nepokryla úplná vrstva běloby.