O této fotce: V této fotce jsem odstoupil jsem od klasického pohledu na vodopády a zaměřil se na to, co zůstane, když zmizí samotné „padání“. Ten tok energie, který stále proudí krajinou, i když už není jasné, zda voda padá dolů nebo stoupá vzhůru, pro mě představuje podstatu vodopádu. Někdy lidé nad touto fotkou přemítají, zda voda teče shora dolů.. možná zdola nahoru… a mně to vlastně nepřijde vůbec důležité, jaký směr to je. Místo, kde tahle fotka vznikla, bylo těžko dostupné. Vodopád se ukrývá v kaňonu na východě Islandu, kam se lidé často vydávají kvůli jeho fascinujícím čedičovým stěnám, ale tento vodopád bývá občas opomíjen. Ten den byl temný, šedivý, padal déšť se sněhem a skoro jsem ani nevzlétl, navíc světla bylo pomálu a zdálo se, že barvy zcela ustoupily. Přesto jsem věděl, že pod tím závojem šedi se něco skrývá, že tam někde v té krajině jsou klasické islandské podzimní barvy, čekající na objevení. A právě tahle barevnost se přede mnou znovu objevila doma, při editaci. Když jsem odstranil šedý filtr dne , vynořily se intenzivní odstíny mechu a lišejníků, které prorůstaly mezi černými kameny. Pro mě silná motivace pro cesty za obrazy jako tento - důkaz toho, že to co vidíme “v realitě”, není celá pravda, že pod povrchem dříme více... Ke vzniku fotky: Kaňon byl donedávna lidmi "neobjevený" - tekla zde velmi silná řeka a oblast kolem východní vnitrozemské vrchoviny je velmi nehostinná i pro zvětralé Islanďany. Před 13 lety však hladina řeky klesla o téměř 9 m kvůli nedaleké elektrárně a objevil se zcela netušený kaňon plný čedičových sloupů. Kaňon je nyní na straně 2, možná 3, všech islandských turistických katalogů, méně už tento vodopád. (Pozn.: Kromě limitované edice výtisků ještě u této fotografie existují max. 3 Artist Proof Prints (AP) verzí úprav.)